Fantazie nás zavede dál než si myslíme

Moje prácičky ne HP.

Strach a my v něm

Moje úvaha

Úzkost, neštěstí, přátelství, práce, nebezpečí, láska či další a další lidské city, pocity a situace jsou dokonale spjaté se strachem, který každý cítí a záleží již už jen na daném člověku, jak s ním naloží, jak se s ním vyrovnají, či jak ho využijí. Určití lidé mají strach už jenom z toho, že ho mají cítit. Někteří se s v něm dokonce vyžívají. Strach má mnoho podob ve kterém se dělí i s jinými pocity a to třeba s trémou, duševní bolestí, pudem sebezáchovy, který nám ne jednou zachránil třeba i život, ale třeba i s lhaním či strachem o něco, o někoho, o sebe, před něčím. Je zajímavé, jak se strach dělí podle skupin. Například globální strach je strach, že přestaneme být, že slunce přestane svítit, či bude svítit příliš, že vzduch nebude dýchatelný, že lidstvo se nebude umět bránit před novými nemocemi a že nakonec lidstvo vybije samo sebe a ostatní obyvatele naší matičky Země. Strach v určitých státech nebo kontinentech se ubírá trochu jiným směrem, a to zda bude naše ekonomika schopná či ne, jestli naše vláda bude myslet na lidi nebo pouze jen na sebe. Jestli bude dostatek práce a jestli se náhodou nedostaneme do potíží kterým se říká válka.

Ano, válka to je další věc, při které nám tuhne krev v žilách, kdy raději zavíráme oči, abychom ji neviděli, jenže to nezabrání tomu abychom ji neslyšeli či citově nepocítili. Jen si představte strach z války v dávných dobách. Strach, který lidé překonávaly a z nich se mohli stát hrdinové bájných dob, jenže v těch dobách neexistovaly žádné nukleární zbraně, které jsou schopny vyvraždit celou lidskou populaci. Jenže tehdy šlo o to přežít, mít více jídla, poté šlo o větší území, které vládcům upevńovalo moc. Poté jsme se dostali k válkám hlavně z rasových důvodů, počínaje vyvražďování Indiánů po vyvražďování takzvané nečisté rasy, jak uváděl Hitler. A nyní se utiskovaní lidé, ti, kteří byly právě tak nazývanými méněcenými rasami začaly bránit, sice je pravda, že ne čestným způsobem, ale pro ně to je způsob jak o sobě dát vědět a dát tak světu navědomí, že i oni jsou schopny stejně podlích a ohavných činů. Jak nám a stále předvádějí teroristé. Těm do hlav nevidíme a jsou nevypočitatelní. Nevíme co cítí, když jdou s náložemy kolem celého těla do budovy či jiných staveb, kde je lidí více než méně. Snad i oni cítí strach, ale jaký, to už je otázka. Cítí strach snad z toho, že zklamou, nebo i přesto cítí lítost k lidem, kteří k vůli jejich věci zemřou?

Poslední věc, kterou vám chci popsat je strach jednotlivce, který je možná právě ten nejsilnější. Možná to znáte a možná ne. U lidí kteří mají milující a i ne příliš přívětivé rodiny je prioritní právě bezpečnost, pohodlí a hlavně láska jejich členů. Jenže, kde se vyskytne právě taková rodina kde nechybí ani jedna část? Je to možná pomíjiivé to co vám zde píšu, je pravda že jsou období kdy je úplně vše v pořádku, ale právě, že tomu neni stále, znamená, že strach je proto opodstatnělejší a silnější. Jiní lidé mají zase strach z toho, že budou sami, že se budou musez zodpovídat ze svých činů, že se stane něco co nebudou moct nebo umět ovlivnit. To je právě to, z čeho mají lidé největší strach a to právě z osudu co si pro něj přichystal. A pokud nevěříte na osud či jiné nadpozemské vměšování do vašich životů, znamená to právě pro Vás to, že vy sami jste strůjcem svého strachu.

Poslední komentáře
30.06.2009 14:43:57: Myslím, že si to vystihla dost přesně. Naprosto souhlasím.
25.06.2007 16:01:02: zajímavý vnímavý a oslovující! Moc pěkně řečeno!