Fantazie nás zavede dál než si myslíme

HP naposledy a do konce

19. kapitola

Konečně pochopil

________________________Godrikův důl

 

 

      Marta jako obvykle po ránu seděla u kávy a vyprávěla Lilly jaké má starosti, radosti a trápení. Nebo jaké novinky píší v Denním věštci. Jenže dneska byla Marta roztržitá, stále ještě nevěděla co se děje s Remusem od včerejšího rána se jí neozval a přitom se s ním pokoušela stále navázat spojení. Nedokázala se pořádně soustředit pomalu na nic krom přemýšlení o Remusovi.

,, Co se s ním asi mohlo stát“ ptala se sama sebe.

Zvedla se z křesla a pochodovala po místnosti sem a tam.

Z přemýšlení ji vyvedl až zvuk strážného alarmu z venku.

,, Zatraceně!“ Zaklela a navlékla si neviditelný plášť. Tiše prošla tajným vchodem a rozhlížela se co se děje. Najednou zavrzaly schody do poschodí. Tak se lekla, že se málem prozradila.

 Tiše přešla obývákem a nakoukla nahoru nad schodu. Když spatřila to co strážný alarm spustilo, si hlasitě oddechla. Byla to jen mourovatá kočka, která na ní shlížela z vrchu.

,, Tys mě ale vyděsila“ pronesla tiše, otočila se a odešla zpět k Lilly.

Nakrájela si pár jablek a znovu se posadila do pohodlného křesla.

 

________________________Grimnauldovo náměstí

 

,, Hermiono potřebuju s něčím pomoct“ prohlásil Ron, když vyšel schody do knihovny. Hermiona byla usazená u okna a Harry tiše seděl u knihovny a četl si další literaturu o zvěromágství.

,, Co se děje Rone?“ Pronesla líně a označila si místo kde skončila v četbě.

,, Jak chceš abych se naučil i praktickou část černé magie, když je fakt hodně nebezpečné ji používat na někom živým?“ Zeptal se a dal si ruce v bok.

,, Rone, o to se starat nemusíš. Ty teď spíš koukej, aby si zvládal teorii. Ty ji nemusíš umět. Mi musíme jen znát její následky a způsob použití, abychom se proti ní mohli v klidu bránit“

,, To se ti lehce řekne Hermiono, ale asi si toho moc o černé magii nenačetla, že?“ Chtěl vědět.

,, Abych pravdu řekla tak ne. Nikdy jsem neměla zapotřebí studovat černou magii samu o sobě“ přiznala a pozvedla obočí.

,, A víš co to znamená Hermiono?“

,, To opravdu nevím, Ronalde“

,, Když se pořádně podíváš do téhle knihy, zjistíš, že teorie je tam asi tolik, že pochopíš jak kouzlo provést, ale její účinky nikdy nemůžeš poznat, pokud ho nevyzkoušíš“ podíval se na ní a usmál se tomu, že přece jenom chytrá Herminona něco neví.

,, Rone, musí přece existovat kniha, která by byla k tomu určená. Nemůžou přece chtít, abys každé kouzlo vyzkoušel. To by bylo hrozně nebezpečné i pro černokněžníka“ zakroutila hlavou.

,, Když myslíš, tak my nějakou takovou najdi. Ale abys něco věděla, přečtu ti něco z úvodu: Knihy černé magie, se především dědí z rodiče na potomka. Je to z důvodu ochrany linie černé magie. Každý rod má své ojedinělé kouzlo, každý kdo vymyslí kouzlo z tohoto odvětví, má právo se buď o svůj objev podělit, nebo si ho uchovat jen pro svůj rod. Pokud se kouzlo černé magie má používat jinými kouzelníky, jsou nuceni sami vyzkoušet jejich účinky, sílu a následky“ Knihu znovu zaklapl a podíval se na Hermionu.

,, To mění situaci“ zhodnotila Hermiona a převzala knihu od Rona. Pojď, podíváme se na nějaké knihy rodu Blacků. Třeba nám to pomůže. Přešli ke knihovně a snažili se nějaké takové knihy najít, ale marně.

,, Hermiono, myslím, že takové knihy tady nenajdeš. Buď je schoval Krátura a nebo jsme je vyhodili“ řekl Harry.

,, Aha. Takže nemáme na výběr. Kouzla se budou muset vyzkoušet, ať máme alespoň nějaké znalosti“ zkonstatovala a podívala se na Harryho.

,, Co ty, jak seš na tom?“

,, Teorii znám, ale je to opravdu velmi těžké. Přeměnit podobu na zvíře a zpět je pokročilé přeměňování, které je velmi náročné na kreativitě mysli, fyzické zdatnosti, a moci kouzelníka“ řekl skoro jedním dechem. Pochybuju, že se my to v blízké době podaří“ zpochybňoval.

,, Tomu opravdu nevěřím, už to, že jsi hadí jazyk ti napomáhá se alespoň trochu převtělit ve zvíře“

,, Dobrá, ale mluvit jako zvíře, ještě neznamená, že se i jako zvíře cítím“ namítl

,, Zkusíme to“ navrhla Hermiona

,, C..co?“ vyhrkl Harry.

,, No co, Ron taky bude muset vyzkoušet černou magii“ zakroutila očima a chytla Harryho za zápěstí. Zvedla ho ze židle a vyklidila prostředek místnosti.

,, V co myslíš, že se budeš přeměňovat? Zeptala se

,, Nemám tušení“ pokrčil rameny.

,, Tak dobře, teorii znáš. Řekni ještě nám k tomu něco víc ať víme co popřípadě dělat.“

,, Fajn, na poprví přeměna ještě nikomu nevyšla. Zpravidla se má člověk cítit jako zvíře, myslet jako zvíře. Až na to, že nevím v jaké zvíře se mám vcítit. A to je právě problém první přeměny," podíval se pochybovačně na Hermionu.

,, No pokračuj“ nabádala ho.

,, Kdyby se přeměna povedla jen z části, je nutné, abys mě odčarovala zpátky ty. Kouzelná formule zní TRANSFO MAGIO. Fajn, tak já to zkusim“  nervózně se postavil doprostřed místnosti a namířil hůlkou na sebe „Transfo magio“ vykřikl, zlatavý záblesk se do něj vpil, ale vůbec nic se nestalo. Podíval se na Hermionu a na Rona, ti jen zakroutily záporně hlavou.

,, Tak já to zkusím ještě jednou“ opět na sebe namířil hůlkou ,, Transfo magio“ opět se nic nestalo.

,, Nejde to“ řekl Harry

,, Ale jde. Jen musíme zjistit kde děláš chybu. Říkal jsi, že se musíš umět cítit jako zvíře, že?“ Harry přikývl ,, a na co tedy myslíš, když se chceš přeměnit?“

,, No, nemyslim na nic, protože nevim v jaké zvíře se přeměnim."

,, V tom je podle mě chyba. Ty se  opravdu musíš cítit jako zvíře.  Pochopit jejich základní instinkty“ řekla Hermiona.

 Harry si tedy ještě jednou na sebe namířil hůlkou. Zavřel oči a chvilku se soustředil než vyslovil formuly ,, Transfo magio“ Zlatavý záblesk se do Harryho vpil a …opět se nic nestalo.

,, Tak já už nemůžu“ prohlásil Harry, sesunul se na zem a opřel si hlavu o ruku.

,, Harry stalo se ti něco?“ přiklekla k němu Hermiona.

,, Ne, jen je to náročnější, než jsem si myslel“ řekl a otřel si zpocené čelo.

,, To to kouzlo tak vysává  energii?“ Zeptala se Hermiona.

,, Ano“ řekl

,, Můžu něco zkusit?“ Zeptala se Hermiona

,, Klidně“ odpověděl jí a bylo vidět, že mu to je opravdu jedno.

 Hermiona si přiklekla tak, aby měla hlavu v úrovni té jeho. Rukama mu podepřela bradu a soustředěně se vpíjela očima do těch jeho. Nemrkala, jen se soustředěně dívala do těch jeho a on pocítil nový příval energie, o které myslel, že ji nemá.

Hermiona se odsunula a Harry jen vydechl,, Páni“

,, Rone, můžeš my prosím pomoct se zvednout?“ Požádala.

Ron ji podal ruku a zvedl ji.

,, Co se to tu vlastně teď stalo?“ Zeptal se Ron

,, Víš, nitrozpit nemusí být jen špatný,“ řekla

,, Můžeš my to vysvětlit?“

,, Jasně Rone, díky nitrozpitu se dostáváš do podvědomí druhého člověka. Vidíš jeho představy, někdy vidíš i vzpomínky, poznáš jestli lže, ale může to být horší. Může ti vnutit představy, které nejsou tvoje a zcela tě jimi ovládat.“ Omluvně se podívala na Harryho, že vůbec připomněla tuto skutečnost, která byla Siriusovi osudná ,, No a nebo ti můžou pomoci. Já jsem Harrymu podvědomí pomohla s fyzickou zátěží. Podvědomí můžeš oklamat, že něco co ti je ti vlastně ani není. Chápete to?“ Zeptala se když koukala na vyjevené obličeje.

,, My jen, že ještě nezvládáme pořádně ani základy a ty už umíš tohle?“svraštilo se Ronovi obočí a podrbal se na čele.

,, Až tak hodně toho zase neumím Rone. Oklamat ještě jde, ale přesvědčit mysl úplně umí jen mistr nitrozpitu“

,, Třeba jako Snape nebo Voldemort“ řekl Harry.

,, Ano, máš pravdu“ přitakala Hermiona.

,, Pro dnešek toho necháme. Pro tebe Rone, vymyslíme nějakou zkušebnu a figurínu. Na sobě to teda zkoušet nenechám“ oklepala se Hermiona a odešla

,, Ale nebylo by to marný“ zašklebil se Ron

,, Já to slyšela“ ozvala se ze schodů.

Ron zakroutil hlavou a společně s Harrym se vydali dělat něco jiného.

 

 

______________________________Neznámo kde

 

Vír se utišil a oni spatřily zelené kopce, tichý potůček mezi nimi a na pravo od nich se tyčil hrad, nepodobný tomu Bradavickému. Tenhle byl celý černý a jen střecha svítila doškovou červení. Kolem hradu byla vykopaná jáma plná vody a bůh ví čeho ještě. Sebastian je vedl přes dřevěný most na nádvoří. Nikde nikdo nebyl a ticho tu bylo přímo nesnesitelné. Nádvoří přešli a přes zdobená vrata se dostali dovnitř hradu. Hala byla jemně zdobená do šedohnědé  a všechna okna byla zatažená karmínově rudými závěsy, jen svíčky rozestavěné podél zdí osvětlovaly stinná místa. Sebastian přešel halu k točitému vyřezávanému schodišti a vyšel do prvního patra, tam zabočil vlevo a vedl je chodbou. Tu a tam byl pověšen kouzelný obraz s krvelačnými výjevy, které až děsily. Když došli na konec, otevřel postraní dveře, kde se táhlo točité schodiště směrem vzhůru. Konečně nahoře byl pokoj monumentálně zdoben a přepychově vystrojen. Sebastian nechal ložní prádlo zmizet a položil tam omdleného, svázaného Moodyho.

,, Co teď?“ Zeptala se do ticha Tonksová

Sebastian se na ní podíval a nabídl jim pohodlná rudá křesla. Když se posadili vedle sebe, si Sebastian přistrčil jedno křeslo před ně. Posadil se do něj a zahleděl se na Remuse.

,, Jsme si vlastně dost podobní“ pronesl

,, Proč to říkáte?“ Chtěl vědět.

Sebastian se pohodlně opřel a dal si nohu přes nohu.

Jeho hlas nyní připomínal led, který brzy roztaje a zmizí navždy.

,, Jednoho dne jsem se probral a nevěděl jsem kdo jsem. Nevěděl jsem, kde jsem, kolik mi je a co jsem vlastně zač.Tedy do té doby, než ke mně přišel zvláštní muž. Celý zahalený v černém a jeho bílá pleť jakoby byla skoro průhledná. Jen jeho oči ukazovaly, že ještě stále žije. A jeho pohyby a  jeho hlas ukazoval jak moc je moudrý a mocný . Když jsem se ho zeptal kdo je, řekl mi že je první ze stejného druhu jako já. Mluvil o nás jako o vznešených, ale i jako o zvířatech, o mocných, ale i o nejchudších z nejchudších. O žijících a mrtvých zároveň. O prokletých.  Nikdy jsem neměl na vybranou, jestli takový chci být, ale přesto se tak stalo a já se smířil s životem takovým jaký je i když není dokonalý. Upíři a vlkodlaci jsou prokletí ve světě kouzelníků, mudlů a dokonce i kouzelných tvorů. Právě proto ti možná chci pomoct“ zakončil Sebastian.

,, Teď už chápu“ přikývl Remus ,, je opravdu těžké žít takovým životem. My vlkodlaci máme alespoň vidinu smrti po dlouhém trápení. Co máte Vy?“ sklopil smutně oči, ale hned se zahleděl do těch Sebastianových.

,, Nikdy jsem nevěděl, že Alastor byl otcem. Můžu se zeptat“

Sebastian zvedl ruku aby ho umlčel a přešel k Moodymu.

,, Tohle je příběh jeho a já nemám právo vám ho říct. Když vám ho řekne, můžu dopovědět příběh, který se týká mě, jeho a jeho syna. Dřív ne“ pozvedl hůlku a namířil ji na Moodyho.

,, Enervate“

Moody se v mžiku vzbudil, nervózně koulem očima a hledal co se stalo.

,, Jsi na mém hradě Moody. Tady nemáš na nikoho právo. Kouzla zde nefungují pokud to nedovolím, ale to ty moc dobře víš. Chceš být rozvázán?“ Zeptal se ho.

Moody přikývl.

,, Doufám, že máš tolik rozumu, abys neudělal nějakou hloupost“ S tím přeřízl lana nožem co měl u sebe a hned ho zase schoval.

 Moody se posadil na posteli a zíral na ně.

,, Proč jste to udělali? Mohli jste mě udat, důkazů jste na to měly dost. Nebo jste mě mohli rovnou zabít, nikdo by to nezjistil“ zavrčel nepříjemně a odvrátil svůj pohled od nich.

,, My nejsme jako ty Alastore“ promluvila Tonksová.

,, Mohl jsi ho vyslechnout a dát mu šanci. Časem by ti mohl dát podložený důkaz o tom, že Snape opravdu není zrádce a Remus tuplem ne.“ Vyjela na něj až se jí chřípí u nosu roztáhlo.

,, Jo a nebo mě mohl podvést, v horším případě by to hrál na obě strany a my z toho vyvázly nejhůř, ne? Jak ses ty mohla stát bystrozorkou Tonksová“vrátil jí.

,, Jak? Opravdu to chceš vědět? Protože můj vzor byl tak trochu pošahaný bystrozor, kterému jsem chtěla sahat alespoň po kotníky. Nikdo neměl větší skóre pochytaných smrtijedů! Ty ztroskotanče! Kdybych kdy věděla, že se obrátíš proti vlastním, nikdy bych ti nedovolila aby ses přiblížil k Harrymu a kazil mu tak rozum!“ teď už vřískala a pláč jí smáčel tváře. Moody na ni koukal jako by se zbláznila teď ona. Tonksová se zhroutila a svou smáčenou tvář schovala k Remusovi do košile, kde již jen tiše štkala.

Remus nadzvedl ruku a začal jí přejíždět po vlasech aby se uklidnila.

,, Nikdo nechce, abychom se tu zbytečně hádaly“ prohlásil Remus, ale pohled ostatních ho ihned ujistil, že střelil vedle.

,, Pokud to nebude nezbytně nutné“ zkusil to opravit a nyní mu pohledy ostatních daly jasně najevo, že to nutné nejspíš bude.

A tak dobrácký Remus se nyní radši odmlčel.

,, Alastore, byl bych rád, kdybys jim uvěřil. Já jim věřím a dokonce jsem jim pomáhal. Pokud chceš Remus bude jistě ochotný zopakovat ti to samé pod veritasérem“ podíval se na něj Sebastian a čekal na odpověď.

Alastor se chvíli se sebou radil než se pohodlně usadil na posteli a vytáhl lahvičku z pod kabátu.

,, Je to velmi silné veritasérum a jinému věřit nebudu“ řekl a natáhl ruku s lahvičkou k Sebastianovy.

Sebastian lahvičku převzal , nejdříve si ji prohlédl proti světlu a očichal její vůni po odzátkování.

,, Ne, že bych ti nevěřil“ řekl Alastorovi a teprve poté ji podal Remusovi. Remus ji s jemně rozechvělými prsty převzal a chvíli váhal.

,, Nemluv o Martě“ ozvalo se mu v hlavě Sebastian.

,, Jenže Alastorovi jsem to už řekl a pokud ji nyní zamlčím bude problém“ odporoval Remus.

,, Nebude, tuto skutečnost zapomněl ve chvíli kdy jsme ho sem uložily“řekl rychle .

,, Neumím pod Veritasérem lhát“ připomněl Remus

,, Ani nemusíš umět, poupravil jsem tvou pravdu,“ řekl jen a skončil spojení.

Remus vyklopil obsah lahvičky do krku. Rozlil se mu po těle příjemný pocit bezstarostnosti a nyní cítil jak nad jeho mozkem přejímá nadvládu pravda.

,, Kdo jsi?“ Byla první kontrolní otázka Alastora Moodyho.

,, Remus Lupin, vlkodlak“

,, Sídlo Fénixova řádu?“

Remus se začal na židly všelijak kroutit, ale nevyzradil díky Fidealovu zaklínadlu.

,, Jsi na straně dobra nebo zla?“

,, Dobra“

,, Spolupracuješ se zrádcem?“

,, Ne“

,, Kde je Severus Snape?“

,, Nevím“

,, Co se s ním stalo po smrti Albuse Brumbála?“

,, Musel předvádět, že je nejvěrnější přívrženec toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Snažil se nějakým prostřednictvím dávat vzkazy o tom co má ten-koho-nevyslovujeme v plánu, jenže všechny jeho vzkazy přišli nazmar. Až když sem se dozvěděl od portrétu Albuse Brumbála, že je opravdu nevinný, jsem se s ním zkontaktoval v naléhavé záležitosti pro řád“ dokončil.

Alastor chvíli vypadal dost překvapeně.

,, Jak jsi se dostal do Brumbálovi pracovny, když se tam nikdo bez hesla nedostane?“

,, Tajnou chodbou do Bradavic a pak přes chrlič po schodech nahoru do pracovny“ odpověděl.

,, To je mi jasné, ale jak ses dostal přes  chrlič?“ chtěl vědět.

,, Po schodech nahoru“ odpověděl jednoduše.

,, A jaký heslo bylo na chrličovy?“ Zeptal se jinak.

Remus mlčel.

,, Vypadá to na zaklínadlo mlčenlivosti Alastore“ vložil se do toho Sebastian.

Alastor ho odbyl mávnutím ruky, ale pokračoval dál.

,, Kvůli které záležitosti řádu jsi se setkal se Severusem Snapem?“

,, Kvůli pomoci Harrymu, v jeho úkolu, který měl již s Brumbálem. V jeho úkolu mu značně může pomoci Horacio Křiklan, jenže není k nalezení. Jediné místo kde ho je možné zastihnout je na neutrální půdě. Na srazu mistrů lektvarů. Jenže ten se děje o úplňku a já budu přeměněný“ odpověděl.

 Zdálo se, že Alastor odpovědi zkoumá ze všech stran. Ale nic neukazovalo na to, že by tam byla skulinka.

Nějakou dobu se nervózně ošíval než promluvil.

,, Dobrá, uznávám svou chybu“

Sebastian a Tonksová na sebe překvapeně pohlédly, ale neřekly nic už jen aby si to Alastor nerozmyslel.

     Po chvilkovém napětí, které způsobilo přiznání Alastorovi chyby se Sebastian odhodlal ozvat.

,,Doufám, že nebudete nic namítat, když podám Remusovi protisérum“ ozval se Sebastian

,, Nebudu“ řekl a čekal až Remus vypije určité množství z průhledné lahvičky.

,, Až tak rychle bych ti neměl odpustit, ale budiž. Každý máme nějaké chyby“ řekl Remus a na důkaz svého odpuštění mu nabídl ruku.

Alastor se na ní chvilku díval a teprve po chvíli ji přijal.

 

 

 

Poslední komentáře
20.03.2017 10:12:27: It was really a nice experience to read the b;logs written by your site.There are a lot of online wr...
11.11.2016 18:13:02: I am really enjoying reading your well written articles. I think you spend numerous effort and time ...
25.01.2010 14:49:00: pěkná kapča rychle další