Fantazie nás zavede dál než si myslíme

HP naposledy a do konce

18. kapitola

Moodyho minulost

__________________Grimnauldovo náměstí 12

 

 

,, Dobré ráno lidičky, jak jste se vyspali?“ Zeptal se Harry, když se přiloudal k pozdní snídani.

,, Dobrý  a ty?“ Zeptal se Ron.

,, Taky dobrý“ zahalasil vesele.

,, Co budeme dneska dělat?“ Zeptal se Ron.

,, Nic moc. Přemýšlel sem, že bychom věnovali dvě hodinky hledání Křiklana a potom se doučíme, co se doučit musíme“ koukl směrem k Hermioně, která seděla zády k němu“ Co ty na to Hermi?“

Žádná odpověď mu na to nepřišla a tak se postavil čelem k ní, to co spatřil ho trochu vyděsilo a tak ji sáhl na rameno. Její ztuhlá grimasa smutného obličeje se nezměnila a dokonce se objevilo i pár slz pod jejími víčky.

,, Hermiono, co se děje?“ Zeptal se mile Harry a přitom se ohlédl po Ronovi. Ten mu naznačil ať jde s ním bokem.

,, Harry, máme problém“ šeptl mu.

,, Jakej?“ Zeptal se s obavou

,, Víš co je dneska za den?“ Zeptá se ho a čeká, že mu svitne.

,, Vím, no a co?“ Zeptá se.

,, Dneska přilétaly sovy z Bradavic“ a znovu pohlédl na Hermionu. V tu chvíli měl Harry jasno.

,, Stýská se ti, že ano“ promluvil na Hermionu a přešel až k ní. Vzal ji za ruce a jemně je stiskl.

,, Jsme tu skoro sami už pěkně dlouhou dobu. Chtěla bych vědět co je s ostatními. Neozvali se po celou tu dobu co jsme tady.“ Smutnýma ´mokrýma očima se zahleděla na Harryho.

,, Hermiono, říkal jsem ti už na začátku, že tu být nemusíš. Můžeš zůstat se svými rodiči a vyhledat své přátele a být s nimi“ řekl jí už po několikáté co spolu trávili čas na Grimnauldově náměstí.

,, Víš, že bych vás nenechala samotný. Navíc by jste tu zakysli a kdo ví co ještě.“ Zlehka se usmála a zvedla se ze židle.

,, Ale přece jenom by bylo fajn dát si trochu odpočinkový den pro ostatní přátele“ zlehka si přejela po vlasech a jak už u ní bylo zvykem zmizela v knihovně.

,, Odpočinkový den?“ mrkl na Rona a hned dali hlavy dohromady

___________________________________U Tonksové doma

 

,, Dobré ráno Remusi“

,, Dobré Tonksová“

Remus se loudavým krokem přesunul ke stolu, kde ihned zapadl do židle. Bolestně si tiskl spánky a bylo jasné, že má pořádnou kocovinu.

,, Tu máš“ podala mu Tonksová lahvičku lektvaru s tišícími účinky.

,, Dík“ hladově ji do sebe hodil a bylo zřejmé, že účinek se dostavil pomalu ihned. Uvolnil se a už hledal co by bylo k snědku. Tonksová mu nabídla něco malého k zakousnutí a posadila se naproti němu.

,, Včera jsem ti všechno řekl, že?“ Zeptal se věcně.

,, Jo, řekl…i když si stejnak myslím, že si mi až tak všechno neřekl. Co ještě tajíš?“ Chtěla vědět a upřela na něj pevný pohled.

,, Nic co by jsi musela vědět. Víš, ten včerejšek, rád bych aby ses do toho nezapletla. Nechci abys měla ještě ty problémy s Moodym.“

,, Myslím, že já sama si rozhodnu do čeho se zaplést chci, nebo nechci. Navíc Moodyho se nebojím“ zamítla jeho prosbu.

,, Tonksová, není to pro tebe bezpečný. Kdo by pak dával pozor na Harryho, kdybych já nemohl? Jsi jedna z mála komu věří a kdyby Moody  to chtěl hrát přes Harryho uvěří spíš tobě než jemu. Stačí když mu budeš argumentovat příbuzenským vztahem mezi tebou a Síriusem. Vím, že to je dost podlý, kór ode mě, ale nedá se nic dělat kdyby ….No prostě kdyby něco“ Zakončil a zvedl se.

,, Moc ti děkuju za pomoc, nebýt tebe určitě bych spal někde v příkopě“ povzbudivě se na ni usmál a chtěl odejít, než ho zarazila.

,, Nenechám tě v tom samotného Remusi. Co si myslíš? Že budu jako nějaká puťka sedět doma a čekat na nějakou zprávu o tobě? Ani náhodou!“ Vykřikla a zvedla se bojovně ze židle. Jenže Remus byl rychlejší. Vytáhl hůlku a vykřikl ,, Pouta na tebe“ lano Tonksovou spoutalo k židli ze které se před chvílí zvedla. Ta rychlost Tonksovou dostala a než ze sebe stihla něco dostat byl Remus pryč.

,, Bezvadný, fakt supr“ vydechla naštvaně a rezignovaně sklopila hlavu.

     Čas utíkal strašně rychle. Ani se Remus nenadál a bylo deset hodin dopoledne. Vyšel z dalšího lokálu, kde sháněl Sebastiana, ale nic. Teď přemýšlel jak dál a pak ho to napadlo.

Došel do tmavého koutku v jedné uličce a dotkl se hůlkou svého vytetovaného fénixe.

,, Marto, máte momentálně chvilku čas?“Zeptal se přes spojení.

,, Ano“ zněla stručná odpověď.

,, Co mám udělat, když musím mluvit se Sebastianem?“

"Tím už jsme si snad jednou prošli“ řekla.

Remus si nevšímal v tu chvíli okolí a to udělal chybu. Neznámí útočník k němu přistoupil ze zadu a omráčil ho. Spojení se přerušilo a Marta se vylekala tak, že si nasadila plášť, pozměnila si podobu a vyrazila ho hledat.

Hledala všude až do poledne, než se přemístila do jeskyně, kde měla schůzku se Snapem.

,, Dobrý den, Severusi. Je tu už Remus?“ Chtěla vědět.

,, Není, myslel jsem, že přijdete společně“ odpověděl.

,, Tak to být mělo, ale něco se muselo pokazit. Schůzku radši odložíme, kdyby náhodou. Nesmějí tu vidět tebe a ani mě. Mělo by to hrozné následky“

,, Máš pravdu. Musíme sehnat jiné místo pro schůzku. Zatím to necháme tak jak to je. Já se vám nějak ozvu“ S tím se Severus otočil a přemístil se pryč, kdyby je náhodou někdo sledoval.

Marta se také přemístila zpět do Grodrikova dolu. Tam vyčkávala na další spojení od Remuse. Protože když to zkoušela z její strany, bylo to blokované a spojit se nedalo.

 

_____________________________o 11 hodin později v tajemné jeskyni

 

Moody přecházel po jeskyni a čekal až se Remus vzbudí. Bylo jasné, že mu dal asi trošku větší ránu než měl.

Po dalších deseti minutách se konečně začal probírat.

,, Á ták konečně ses vzbudil“ komentoval, když Remus otevřel oči.

,, Co se děje?“ Dotazoval se hned.

,, No, nic moc zvláštního. Jen, že jsi prospal svojí šanci na vykoupení“ odpověděl a vyčaroval přímo před Remuse hodiny, které ukazovaly deset minut po jedenácté večer.

,, Ty bídáku!“ Zařval na něj, ,, proč si mi nedal šanci ho najít?“ Zkusil zatřepat rukama, ale jak se zdálo byl připoután úplně stejně jako minulý den na tom samém místě.

,, Proč? Ty se ještě ptáš? Na to je úplně jednoduchá odpověď. Rozmyslel jsem si to. Nechci už toho Sebastiana, ale Snapea, Seruse Snapea. Kdybych ho chytil, dostalo by se mi nesmírných poct a konečně by ti hvízdalové na ministerstvu zjistili, jak moc dobrého bystrozora propustili“ Hůlkou namířil na Remusovo krk, ,, Tak mi řekni kde je?“

Remus konečně pochopil o co Moodymu jde a nemohl věřit vlastním uším.

,, Vždyť ty jsi už nějaký čas ve výslužbě“ řekl mu na to.

,, Ano, ale byl jsem ještě stále aktivní. Teď už nemůžu vůbec nic!“ Vykřikl zoufale.

,, Tak proč se obracíš proti vlastním?“ Chtěl vědět.

,, Ty nejsi vlastní! Ty seš zrádce, který se paktuje se smrtijedem a vrahem Albuse Brumbála!“

,, Snape je nevinný. Klidně si zajdi do Bradavic a promluv si s bývalým ředitelem“ zařval na obranu.

,, Nepotřebuju se nikým mluvit. Chci Snapea a ty víš kde je! Tak to vyklop“ nebezpečně zavrčel.

,, Já nevím kde je Severus Snape!“ Řekl poměrně klidným hlasem.

Moodymu se nebezpečně zablýsklo v očích a znovu zesílil tlak hůlkou.

,, Řekl sis o to. A víš co? Zkoncuju to s tebou já, Harry tě má rád a bylo by pro něj těžké se s tebou vypořádat. Ještě bys ho překecal, že je Snape opravdu nevinný" šíleně se zasmál a strčil do židle na které Remus seděl. Remus přepadl do zadu a padal..............

 

     ,,Accio Remus Lupin“ vykřikla postava zahalená v plášti.

Remus se na chvíli zastavil ve vzduchu a plachtil k té osobě.

Alastor Moody na to koukal s rozevřeným okem, druhým přitom sledoval onu osobu.

,, Ty seš vážně Pošuk Moody. Lepší přirovnání snad ani neexistuje“ pronesla postava líně.

,, Jak se opovažuješ!“ Zařval až se to začalo rozléhat po jeskyni

,, Jak já se opovažuju? Kdo tobě dal právo zabít nevinného člověka? Pošuku??“

,, On není nevinný! Je to zrádce!“

,, A to si si tím tak jistý? Víš snad naprosto jistě, že Severus Snape je skutečný zrádce a není to tak jak říkal Remus?“

,, A kdo seš, že to tvrdíš?“ Chtěl vědět podrážděně a přitom netrpělivě zaklapal o skalní podlahu svou dřevěnou nohou.

,, Sebastian“ řekl jednoduše a stáhl si kápy.

,, Tak s tebou hochu mám taky nevyřízený účty“

,, Nejdřív stáhni z Remuse sledovací kouzlo a pak se o tom můžeme bavit Alastore“

,, Dobrá, když mám tebe tak pak mi už nedá moc velkou práci si ho najít jindy“ Stáhl z něj kouzlo a rozvázal.

Sebastian na něj pohlédl a vyzval ho aby odešel, ale Remus nechtěl.

,, Nenechám Vás v tom samotného“

,, Ale necháš. Mazej, než si to rozmyslím“

Remus se tedy pomalím krokem přibližoval k východu, než zaslechl za sebou počátek souboje.

,, Expelliarmus“ vykřikl Sebastian, ale Moody ho jednoduše vykryl.

Pak už šli těžký kletby i z černé magie než jedna Sebastiana zasáhla a on se zhroutil v křeči k zemi.

Remus se rozeběhl k němu a podržel mu hlavu. Když mu ale pohlédl do obličeje, neviděl jeho, ale Nymfadoru.

,, Nymfo“ Vykřikl

 Moody se na něj otočil a pohlédl svým kouzelnickým okem na její tvář.

,, Ty  hlupačko jedna!“Zařval ,, tak ty seš s ním? Tak si klidně zhebni“ Namířil hůlku na ni a chtěl vykřiknout poslední dvě slova než se objevila další postava ve dveřích.

,, Ále, Alastore. Takto se přeci s dámou nejedná“ a odzbrojil ho.

,, Remusi tady jsou nějaké lektvary. Z každého tak tři kapky, jasné?“

Remus pokýval hlavou jako, že rozumí, ale přitom nechápal jak se mohla Tonksová vystavit tak velkému nebezpečí.

,, Kdo seš?“ Zeptal se po druhé Alastor.

,, Já jsem již opravdu Sebastian a stáhl kápi“

,, tak říkám po druhé, hochu tak s tebou mám taky nevyřízený účty“ šáhl do kapsy a namířil na Sebastiana svou náhradní hůlku.

,, Tak za prvé, neříkej mi hochu když jsem starší o pár století než ty. Za druhé, ano máš pravdu máme spolu nevyřízené účty. A za třetí, ty tu končíš Moody. Tohle byla tvoje poslední kapka, která tě pošle přímo do Azkabanu“říkal tiše, ale přitom výstižně.

,, Azkabanu se nebojím! Od té doby co zase vládne ten mizera, tam nejsou mozkomorové a těch pár hlídačů, mi vězení jen zpříjemní“ hlasitě se zasmál.

,, Alastore, tobě už opravdu přecvaklo“ konstatoval v klidu Sebastian ,, můžeš mi říct co tě k tomu přimělo?“

,, K čemu mě co přimělo? To, že tady vyslýchám zrádce, ještě neznamená, že mi přecvaklo. Ty mi spíš řekni kde je můj syn?!“ Zeptal se tiše a zoufale.

,, Tvůj syn nežije Alastore. Řekl jsem ti to a říkám ti znovu, že mu nebylo pomoci“ řekl na rovinu.

,, Nežije?“ Vykřikl ,, Proč to nepřežil, Sebastiane tys mi slíbil, že mu pomůžeš!“

,, Nedalo se nic dělat. Byl ve stádiu přeměny, když zaútočili smrtijedi. Nemohl vůbec nic udělat a já také ne. Zajali mě hned jako prvního, když jsem s nimi byl vyjednávat. Nedali nikomu z nás šanci uniknout“

,, Nééé“ Alastor se zhroutil k zemi a svými prsty se zarýval do prachu jeskyně.

Sebastian, Remus a teď už probuzená Tonksová sledovaly jeho bolest z povzdálí,  báli se k němu přiblížit, kdyby se v něm náhodou opět probudila zloba.

,, Alastore?“Zkusila to Tonksová.

Ticho.

,, Nechceš jít s námi někam si o tom v klidu popovídat? Ulevilo by se ti“ nabídla mu zkusmo.

,, Nechci s nikým mluvit“ zavrčel, ,, Jděte do háje, nejlíp hned!“ Zařval.

,, Kdybys něco pot…“ nedořekla Tonksová.

,, Řekl sem vypadněte! Hned!“ Nyní z něj čišela bolest, hněv, smutek a hlavně stesk po jeho jediném dítěti.

Sebastian udělal dva kroky v před a namířil na něj hůlkou.

,, Klidně mě pošli do Azkabanu Sebastiane, stejně mě v tomhle životě už nic nečeká“Zařval Moody.

,, Expelliarmus!, Pouta na tebe!, Mdloby na tebe!“ poslal na něj Sebastian.

Moody se bezvládně zhroutil k zemi. Sebastian vykouzlil vzdušné nosítka a přenesl je na ně. Došel i s ním až k nim a řekl ,, možná bude nejlepší, když půjdete se mnou. Chtěl bych, aby pochopil vaši situaci a aby už jednou provždy nechal památku jeho syna v klidu a míru.

,, Půjdeme s Vámi“ rozhodla Tonksová a společně s Remusem se zvedli a vykročili za Sebastianem z jeskyně. Venku viděli jen moře a skály, nic víc.

,, Prosím chytněte se mě, rád bych nás přenesl ke mně“ požádal a oni tak učinili. Pak už byli ve víru přenášení.

 

Poslední komentáře
28.11.2016 20:05:50: Thank you for the read. Honestly you covered the topic and broadly examined all areas. If i was to w...
28.11.2016 20:05:10: I recently came across your blog and have been reading along. I thought I would leave my first comme...
28.11.2016 20:04:27: Totally, the actual write-up is really the very best in that will worthwhile matter. I really fit in...
11.11.2016 18:16:25: thanks for your sharing, I write my essay appreciate this. keep up the good work