Fantazie nás zavede dál než si myslíme

HP naposledy a do konce

17. kapitola

Remus v nesnázích

,, Tak co, pomůžeš nám s Horáciem?" Navázala Marta rozhovor zpět na jejich problém.

,, Ano, stejně tam taky jdu" souhlasil Severus.

,, Dobře, takže zítra se domluvíme na dalších podrobnostech. Nebylo by dobré, kdyby nás někdo viděl dohromady,hlavně ne tebe Severusi," podívala se na něj.

,, Zítra tady ve stejnou dobu?" Zeptal se ještě.

,, Ne, zítra by bylo lepší dopoledne"  řekla Marta a Severus po odpovědi zmizel

,, Tak to by bylo" řekl Remus.

,, To ano" souhlasila a také se zvedla ,, tak zítra Remusi" řekla a zanechala ho tam samotného.

,, Zítra" šeptl si pro sebe Remus a zahloubán do svých myšlenek se naposledy zadíval na Martu než s "puf" se přemístila.

Remus, jelikož neměl co dělat se posadil a tiše relaxoval. Měl toho dost na přemýšlení a tak se zahloubal do svých myšlenek, že si ani nevšiml hosta, který se tam tiše objevil.

,, Neměl bys tu tak posedávat" zavrčela postava opřená o vchod jeskyně.

,, Proč bych neměl Moody?" Zeptal se aniž by zvedl hlavu.

,, Protože tohle si odpykáš" zavrčel znovu a aniž by Remus dal nějak najevo, že by se chtěl bránit ho Alastor Moody svázal.

,, Moody, děláš chybu" řekl jen,  než ho Alastor omráčil.

 

____________________________________________________________________________________________Neznámé místo

 

,, Tak už ses probral?" Uslyšel jak na něj někdo mluví a snažil se chytil za hlavu jak ho bolela, ale nedovolili mu to svázané ruce.

,, Proboha Moody, zbláznil ses?!" Nepříjemně zavrčel Remus.

,, To ty ses zbláznil, Lupine. Paktovat se smrtijedama a mrtvejma ženskejma. Vždyť ani nevíš kdo to doopravdy je!" zařval na něj vztekle Alastor.

,, Vím moc dobře kdo to je. A nepaktuju se se smrtijedama hlupáku, ale se zvědem" zařval na něj taky.

,, Tak se zvědem? To vykládej holubům na střeše. Nejsem hlupák Lupine, abych si nevšiml, že si každou chvilí s tou ženskou. Jste nenápadní jak bílej flek na černý"

,, Ha, ha. Velmi vtipné, ale teď mě rozvaž" pobídl ho Remus

,, Ty si myslíš, že to nemyslím vážně?" Stáhnul obočí.

,, Kdybys to myslel vážně už bych tu vřískal bolestí... bývalý bystrozore Moody" netrpělivě si odfrknul.

,, Mě si nezradil Lupine, to Harryho a ten si s tebou už poradí. Když se mu pod ruku nedostal Snape" skoro vyplivl jeho jméno ,, tak se bude moct pomstít na tobě. Jen by mě zajímalo jak dlouho jsi s nimi" zeptal se a strčil mu konec hůlky pod bradu.

,, Nejsem a nikdy sem nebyl s nimi, starej blázne" vykřikl a poslední dvě slova se mu ještě třikrát vrátila ozvěnou.

,, Kam si mě to proboha zatáhl?"

,, Ukážu ti to" hůlku pozvedl a osvětlil tak celý prostor. Nacházeli se někde v jeskyni, ale ne v té do které Remus  chodil. Tahle bylo rozlehlá a lesklá od slizu. Moody Remuse natočil tak, aby viděl za sebe a v té chvíli by se v něm krve nedořezalo. Přímo za ním byla propast a dno v nedohlednu.

,, Ty ses opravdu zbláznil" vydechl Remus.

,, Kdepak, takhle nakládám se všemi smrtijedy a zrádci....a ty jsi obojí" otočil ho zpět tak, aby byl zády k propasti a namířil mu hůlku přímo na srdce.

,, Takže není pravda, žes raději chytil a odvedl? Jsi stejný jako ostatní. Takže i ty zabíjíš bez důkazů?" Zeptal se tvrdě a hleděl Moodymu do očí.

,, Je" řekl stejně tvrdě a také se mu díval do očí. Jak kouzelnickým tak i normálním okem.

,, Vždycky jsem věřil, že nejsi jako oni. Ale ono tomu je jinak" plivl Moodymu před nohy a hrdě zvedl hlavu.

,, Nesrovnávej mě s nimi" křikl na něj a zabodl mu nebezpečně hůlku do prsou.

,, Ty mi snad chceš nakecat, že jsi jiný? Už ti hrabe Moody, nikdy jsem tomu nevěřil tolik jako právě dnes" zakroutil hlavou a čekal co Moody na to.

,, Chceš abych tě pustil?" Zeptal se najednou úplně klidným hlasem, jakoby ho před chvílí Remus neponižoval.

Remus se na něj podíval s pozvednutým obočím.

,, Tak mi řekni kde ho najdu" řekl a povolil trochu tlak hůlky na Remusova prsa.

,, Nevím. A ani kdybych to věděl tak bych ti to neřekl. Snape je na naší straně" zařval mu do očí.

,, Jak to můžeš tvrdit? On zabil Brumbála, jestli ti to nedochází!" zařval Moody.

,, On musel" šeptl beznadějně, protože ještě nedávno mu to přišlo stejně šílené jako Moody.

,, Musel?" Smál se Moody ,, Snad mi nechceš tvrdit, že on zabil Brumbála, protože musel? Tak to promiň Lupine,  ale jsi větší blázen než já"

,, Můžu ti to dokázat" řekl najednou pevně.

,, Jo a jak?"

,, Řeknu ti přesně jak to bylo, ale rozvaž mě" řekl

,, Až takový blázen nejsem, abych tě rozvázal" odpověděl mu,,ale můžeš říct jak to tedy podle tebe bylo"

Remus se nadechl a začal převyprávět příběh od chvíle, kdy se s ním spojila Marta. Bylo mu jasné, že právě porušuje slib, který jí dal. Jenže......

Pokud tomu Moody uvěří pustí ho a on mu změní paměť a pokud ne, tak ho přinejmenším zabije a při horším přesvědčí Harryho, že zradil a to by nevydržel. S přestávkami, které Remusovi sloužili, aby se přesvědčil jak se Moody tváří, nebo když se nadechoval mu vyprávění zabralo skoro celou hodinu, protože Moody ho občas přerušil a chtěl o tadyté, nebo tamté věci vědět podrobnosti. Nakonec se dostal do míst, kdy se setkal se Sebastianem. Moody ho umlčil zdvihnutím ruky.

,, Chceš mi tvrdit, že TY si mluvil se Sebastianem?" zeptal se nevěřícně.

,, Jo" odpověděl.

,, V tom případě...." zamyslel se Moody.

,, Co je Moody?" Zeptal se dost netrpělivě Remus.

,, Jedna věc ti může zachránit život" ušklíbl se.

,, Jaká?" zeptal se odevzdaně.

,, Doveď ke mě Sebastiana. Mám s ním nevyřízené účty a pustím tě, ale s tím, že se k Harrymu ani nepřiblížíš a nebudeš ho kontaktovat, jinak si tě najdu a zabiju na místě" pohrozil.

,, co Snape?“ Zeptal se nevěřícně.

,, Neboj toho si najdu taky brzo, a to díky tobě“ ušklíbl se ,, takže 1. září“ nehezky se usmál a bezděčně hůlku trochu sklopil.

,, Jak k tobě mám dovést Sebastiana, když jsem tady svázaný a on se do pasti nalákat nedá?" Zeptal se Remus.

,, To už je tvůj problém. Máš na to čas do zítřejší půlnoci, sejdeme se tady jinak je po tobě" zavrčel a s lenivým mávnutím ruky ho rozpoutal.

,, A ještě jedna věc" řekl jakoby mimochodem ,, máš na sobě speciální stopovací zařízení. Není nijak odhalitelné a sejmout ho z tebe mohu jen já. Je to vyvinuto přesně pro tyto účely" otočil se a odešel jediných vchodem a východem, který tam byl.

,, Zatraceně!" Ulevil si Remus.

S hlasitým oddychnutím se zvedl a taky odešel. Přemístil se rovnou do Prasinek, kde vešel do první hospody která tam byla. Objednal si lahev Ohnivé whisky a zalezl do Chroptící chýše. Sedl si na  polorozpadlou postel a lačně se napil. Pak už jen oddychl jak ho whiskey protáhla. Když měl půl flašky vypitou, napadlo ho že by byla vlastně sranda, kdyby chodil od hospody do hospody a vykřikoval tam Sebastianovo jméno. S tím se namáhavě zvedl s flaškou v ruce a vyšel ven před Chroptící chýši, a přemístil se rovnou do jediné kaluže která tam byla , před Prasečí hlavu. Vztekle nohou zatřepal, ale pak se tomu zasmál. Vlezl do hospody, postavil se přesně před dveře a zamžroural na osazenstvo, které si ho nepříjemně prohlíželo.

,, Ehm.., ehm..." začal Remus a ještě si lokl ,, zdar lidi, hledám Sebastiana....nevíte kde asi tak je?" Zeptal se opilím akcentem.

,, Jdi se vyspat" zařval na něj někdo a mávl rukou.

,, No, tak to bych rád....." řekl a nebezpečně zakolísal na nohou ,, ale nejdřív...Kde je Sebastian?...Nevíte?" Smutně se po nich podíval ,, no tak to bude muset jít po zlým" řekl a olízl si rty ,, SEBASTIANE! SEBASTIANE, KDE SEŠ?? HLEDÁM TĚ" řval do tý doby, než ho někdo prohodil dveřmi ven.

,, Tak asi ne" žbrebtl a podíval se, zda flaška pád vydržela

,, ještě že tak" zvedl se na nohy a přemístil se k další hospodě, která v Prasinkách byla. Vstoupil dovnitř, rozhodil rukama a hlasitě zařval ,,SEBASTIANE, TY PARCHANTE...KDE SEŠ??" Líbezně se usmál na madam Rosmertu a pomalu couval ke dveřím, protože nevypadala zrovna nejvlídněji, ale ještě než za sebou zavřel dveře křiknul ,, SEBASTINE DÁM TI STO GALEONŮ, MUSIM S TEBOU MLUVIT!"  a pak už jen třísknul dveřmi, protože proti němu letěla dobře mířená kletba. Za dveřmi se svalil k zemi a smál se jak šílený, kde nakonec usnul.

Z okna ještě vykoukla Rosmerta a zakroutila hlavou nad jeho situací. Bylo jí jasný, že pokud takhle vypadá Remus Lupin tak se mu stalo něco vážného. Neváhala ani okamžik a vylezla ven. Chytla Remuse pod paží a táhla ho dovnitř. Někteří hosté se na to udiveně dívali, ale ostatní Remuse taky znali a tak chápali, že se něco děje a Rosmerta má opravdu dobré srdce než, aby ho nechala venku za dveřmi. Rosmerta zavolala svého pomocníka a ten jí pomohl ho odnést nahoru do jejího bytu. Položili ho na gauč a stáhli mu boty. Přikryli ho dekou a odešli dolu.

,, Martine, ohlídej to tu" poprosila Rosmerta svého pomocníka a sundala si zástěru. Navlékla si hábit a kapucu si nasadila na hlavu. Vyšla ven a přemístila se.

Objevila se v malé vesnici, kde zamířila kolem malého rybníčku k domku.

Otevřela si branku a došla až ke dveřím, kde zazvonila na zvonek.

,, Už jdu" uslyšela skrz dveře.

Rosmerta si narovnala kapuci a čekala dokud se dveře neotevřely.

,, Prosím?" Zeptala se žena, když je otevřela a bylo znát, že hůlku drží připravenou v kapse.

,, To sem já Rosmerta, pustíš mě dovnitř?" Zeptala se šeptem.

,, Ale jistě, pojď. Nečekala jsem tak pozdě návštěvu" řekla ještě a víc otevřela dveře, aby mohla vstoupit. Ještě než dveře zavřela se porozhlédla po návsi.

,, Co se děje?" Zeptala se hned a přitom bouchl o zem obraz, do kterého nechtěně strčila.

Rosmerta se  něčím takovým vůbec nezabývala, protože to u ní bylo na denním pořádku.

,, Remus se u nás objevil opilý jak Dán, nakonec jsme ho tedy odnesli nahoru ke mě" řekla na rovinu.

,, Zatraceně" ulevila si ,, minutku počkej. Vezmu si něco na sebe a půjdu s tebou"

,, Jo, jo" odpověděla jí na to a sledovala jak si ze skříně vytahuje hábit, který si následně oblékla. Rychle zhasnula, kde bylo rozsvíceno a nakonec spolu odešli a přemístili se do Prasinek.

,, Nevíš co se mu stalo, že takhle vypadá?" Zeptala se Rosmerta po cestě

,, To kdybych věděla, ale nejspíš to bude něco vážného. Neviděla jsem ho sice nějakou dobu, protože od tý doby...však ty víš, ale tohle u něj není zvykem" pokývala si pro sebe hlavou a přitom vešli do výčepu, přičemž se ani nezastavili a šli si to pevným krokem rovnou k Rosmertě do bytu.

Rosmerta otevřela dveře a zavedla hosta rovnou ke gauči, kde hlasitě chrápal Remus.

,, Remusi" špitla

,, Haló, vstávej" zkusila to znovu, ale odpovědí ji bylo jen jeho převrácení se na druhý bok.

,, Remusi" šťouchla do něj trochu nedočkavěji než měla v úmyslu.

,, Á...to ty...zlobidlo jedno" soukal ze sebe opile ,, to se nedělá...a  víš co Nymfo? Taky do tebe šťouchnu" Remus se naklonil k ní, ale místo toho, aby do ní šťouchl se převalil přes bok na zem z gauče.

,, Tak to se ti povedlo. Rosmerto, pomůžeš my s ním prosím?" Poprosila a přitom chytla Remuse pod jednou paží a Rosmerta pod druhou. Společnými silami ho dostaly zpátky na gauč. Rosmerta ho přitom, ale ještě radši přidržovala, aby náhodou znovu nespadl než se pevněji posadil.

,, Nymfo...co ty tady děláš?" Remus těžce otevřel oči a prohlížel si ji ,, víš, že jsi ještě krásnější než když jsem tě viděl naposledy?" Řekl přitrouble a vůbec nevnímal co ji říká.

,, To si toho Remusi jenom hodně vypil" odpověděla mu na to a přitom sledovala Rosmertu jak připravuje kafe.

,, Nymfadoro, koukej na mě když s tebou mluvím" křikl z ničeho nic naštvaně.

,, Nemluv na mě takhle a neříkej mi Nymfadoro!" Vrátila mu to, ale zaměřila svůj pohled na něj ,, co se stalo Remusi?" Zeptala se a přitom ho mírně chytla za ruku.

,, Nic, vůbec nic" řekl a odvrátil se.

,, Remusi" šeptla a on obrátil svůj pohled na ní.

,, Co se stalo?" Zeptala se jemně

,, Nymf...totiž Tonksová nestalo se vůbec nic" řekl, ale neznělo to vůbec přesvědčivě.

,, Remusi, poznám když tě něco trápí a nebo když máš problémy. Podle mě to je dneska obojí, nemám pravdu?" Přitom převzala šálek kávy od Rosmerty a ta se vytratila zpět do výčepu.

,, Tonksová už si někdy měla pocit naprosté beznaděje?" Zeptal se nečekaně.

,, Měla" řekla mu na to a upřela její nyní modré oči do jeho hnědých.

,, Jak vlastně vypadáš doopravdy? Nemyslím takovou tu metamorfomágskou podobu" zeptal se a naklonil hlavu na stranu.

,, Takhle" řekla

,, Nepovídej. Poznám, když my v něčem lžeš" řekl a ušklíbl se.

,, Dobrá tak malé úpravy mám už jenom kvůli mému povolání" usmála se na něj

,, Jak kvůli povolání?" Zeptal se a když si zvedl kafe k ústům tak by ho vylil, kdyby ho Tonksová jen tak tak nechytla.

,, Prostě tak a navíc se mi moc nelíbí jak vypadám normálně" ušklíbla se a utřela si ruku od skoro rozlitýho kafe.

,, Ukaž" řekl

,, Budeš se my smát" zamračila se, nechtěla teď mluvit o tomhle, ale o tom co se děje.

,, Ne, nebudu. Ukaž" skoro přikázal.

,, Fajn, ale pak my ty popravdě řekneš co se děje" zkusila kompromis.

,, No, uvidíme" usmál se na ni a podle možností se pohodlně opřel tak, aby na ni lépe viděl.

Tonksová se začala nesmírně soustředit než se začala její pravá podoba vykreslovat.

Měla oválný obličej s trošku vysunutou bradou, ale přitom něžnou. Nos se jí trochu zmenšil do půvabného tvaru. Oči se jí trošku protáhly do stran a dodal jí exotický pohled a jejich barva se změnila na černou. Vlasy se jí prodloužily až po pas a měly stejnou barvu jako její oči. Rty se více vykrojily a nabraly zdravou červeň.

Tonksová se poté na něj plaše podívala a chtěla se zasmát, jenže jí to nedovolil Remusův pohled.

,, Nevěřil sem, že až tak ses......no ses změnila...tamto prostě nejsi ty, nebo tohle nejsi ty? Jsem celý zmatený" přiznal a dál si ji prohlížel poté ji chytl jemně pod bradou a pootočil její hlavu trošičku na stranu.

,, Můžeš my říct co se ti nelíbí na tvé pravé podobě?" Zajímal se hned.

,, Prostě to...hlavně proto, protože se na mě všichni tak zvláštně dívají" řekla a jemně se začervenala.

,, Ale Nymfo, ty se nemáš za co stydět. Jsi krásná. Tamta Nymfadora je spíš taková...no jiná. Já tě mám rád hlavně kvůli tvojí povaze, než kvůli tomu jak vypadáš. Ale tohle mi asi k tobě sedí mnohem víc" pustil její bradu a zadíval se jí do očí. Tonksová pohled opětovala, ale nepozapomněla kvůli čemu tohle udělala.

,, Teď je řada na tobě Remusi" prohlásila

,, Ehm...to není hezký příběh a věřím, že to vlastně radši ani nechceš slyšet" řekl a uhnul pohledem.

,, Remusi, na něčem jsme se dohodli" namítla a hodila po něm nazlobeným pohledem, který byl u ní teď tak nový.

,, No víš, týká se to situace do které jsem se dostal. Moody si myslí, že jsem zrádce“ pokýval smutně hlavou a odvrátil pohled jinam.

Tonksová se nervózně poohlédla jestli jsou v místnosti sami. Když se přesvědčila že tomu tak je, upřela pohled opět na něj a vyzvala ho aby se na ní znovu podíval.

,, Proč si myslí, že jsi zrádce Remusi?“ Zeptala se vážně.

,, Zjistil jsem nové informace o člověku, o kterém jsme si všichni mysleli, že je vrahem a zrádcem“ odpověděl a pohlédl znovu na ní.

Tonksová se zvedla a vzala si židli, postavila ji přímo před něj a předklonila se tak aby mu viděla zpříma do očí.

,, Nové informace o Severusi Snapeovi?“ Její oči se naplnili napjetím a obavami.

,, Ano“ řekl krátce.

,, Co jsi o něm zjistil?“ Chtěla vědět a napjetím a nedočkavostí se jí rozšířily oči ještě více.

,, Taky mi nebudeš věřit“ konstatoval a opět odvrátil pohled.

Tonksová vzala jeho hlavu do dlaní a otočila ji nazpět k sobě.

,, Dokud mi to nepovíš, nemohu ti pomoci“ nabádala ho něžným hlasem.

,, Dobrá, ale prosím nepřerušuj mě dokud ti tu historku nedovyprávím“

,, Máš mé slovo“ reagovala na to.

,, Před nějakou dobou jsem byl okolnostmi nucen zajít do Bradavic. Tam jsem se dostal do ředitelovi kanceláře kde na zdi visel Albus Brumbál. Bylo to zvláštní setkání vědět, že tam je a přitom tady není. Právě on mi řekl co se stalo onoho dne na té věži“ mlžil, protože nechtěl prozradit informace o Martě dalšímu člověku. Co se týkalo Moodyho tak ten stejně nevěří že Marta je živá a pokud se mu podaří ho nějakým zázrakem přelstít tak mu pozmění pamět a nebude si ten rozhovor pamatovat.

,, Vyprávěl mi, že tehdy byl již na pokraji smrti a kdyby ho Snape nezabil, zemřel by dlouhou a bolestivou smrtí. Vím, vím to ještě stále neospravedlňuje Snapeovu zradu“doplnil,

 když viděl, že se Tonksová nadechuje k námitce tak pokračoval,

 ,, Brumbál mi ještě prozradil, že on sám donutil Snapea odpřísáhnout, že ho v takové situaci sám zabije. Na to kvůli čemu Brumbál umíral není totiž lék. A takto se dostáváme k další části příběhu jak jsem se stal terčem Moodyho. Jednou jsem vyslechl krátký rozhovor Harryho a jeho přátel. Víš moc dobře jak moc jim chci v jejich poslání pomoci, ale stále mi nedaly nikterak vědět jak bych to mohl udělat až právě na to když jsem je vyslechl. Oni totiž musejí nutně najít Horácia Křiklana, aby jim nějak pomohl. Shodou událostí, se bude konat schůzka mistrů lektvarů, jenže jsem nevěděl kdy a kde. Tudíž už asi chápeš co jsem udělal“ podíval se na ní a i když kývla tak pokračoval.

,, Sešel jsem se se Severusem Snapem aby mi v tomto mohl pomoci. Dozvěděl jsem se, že to je 1. září jenže to je můj den, kdy se přeměňuju,…je totiž úplněk“ odmlčel se.

,, Sám se nabídl, že mi pomůže a dohodli jsme se na tom v jedné jeskyni. Jen mě nic neupozornilo na to, že mě Moody už nějaký čas sleduje všude kam se hnu. Snape odešel a v tu chvíli si mě odchytl a dal mi ultimátum. Chce po mě abych mu sehnal Sebastiana jestli víš kdo to je . S tím jsem se setkal nějakou dobu před Snapem a ten mě jen ujistil v tom, že je opravdu nevinný,“ dokončil smutně své vypravování.

,, Víš co? Vrať se zpátky na Grimnauldovo náměstí a vyspi se z té kocoviny. Dneska s tím už dneska nic nenaděláme“ poradila mu.

,, Nemohu se vrátit k Harrymu. Moody by  mu všechno řekl a není jasné komu by v tomto případě věřil. Víš, že Moody byl na jednu stranu přece jenom elita bystrozorů a Harry ho stále obdivuje. Moody ho může opravdu přesvědčit, že jsem zrádce“šeptl pomalu až vyděšeně.

,, Můžeš přespat u mě, tedy jestli chceš“ nabídla mu laskavě a zvedla se ze židle.

,, Nic jiného mi asi ani nezbude. Tvá nabídka je opravdu záchrana. Rád ji přijmu a ani nevíš jak jsem ti vděčný“ začal, ale Tonksová ho zarazila pohybem ruky.

,, Navleč na sebe plášť a půjdeme, chtěla bych se co nejdříve dostat do postele. Vypadá to, že zítřek bude opravdu pernej“ navlékla  na sebe plášť, který před tím odložila a pomohla Remusovi do toho jeho. Ale ještě než odešli si Tonksová změnila obličej nazpět. Poté se společnými silami a Remusovími těžkými nohami dostaly přes pokoj dolu do výčepního sálu, kde poděkovaly Rosmertě za pohostinnost a venku se přemístily k Tonksové domů.

Tonksová dovedla Remuse k ní do kuchyně a posadila ho za jídelní stůl.

,, Vítej u mě doma“ uvítala ho a on se porozhlédl po místnosti.

Místnost to byla příjemně laděná do modra až na pár věcí, které byli rozbité. Například hodiny bez sklíčka. Obraz visel jen na jedné straně, protože jak se zdálo tak druhá skoba byla ulomená a ve skříňce za sklem spatřil pár hrníčků a skleniček, které byly naprosto jistě již několikrát slepované.

,, Máš to tu útulné“ pochválil jí.

,,  Díky. Ráda si potrpím na barevné sladěnosti, jen sklo nemám moc ráda, protože se lehce rozbije“ odlehčila jejich situaci a přešla ke kuchyňské lince a postavila na další kávu.

,, Remusi, ještě než půjdeme spát, chtěla bych abys mi věnoval jednu ze svých vzpomínek na toho Sebastiana, abych věděla jak vypadá. Přece jenom čtyři oči vidí víc, než jen dvě, ne?“ Zeptala se a odběhla do vedlejšího pokoje odkud přinesla myslánku.

,, Ta je po Brumbálovi. Dal mi ji chvilku před jeho smrtí prý se mi může hodit, řekla. Jako by snad i věděl…“ popřemýšlela. Posunula myslánku k Remusovi a čekala až do ní vloží jednu ze svých vzpomínek. Poté ji přitáhla k sobě a vyvolala Sebastianovu tvář. Dlouze si ji prohlédla a potom přichystala kávu na stůl. Sama se z ní dlouze napila než prolomila ticho, které mezi nimi nastalo.

,, Pověz, kde se zítra máš sejít s Moodym?“

,, V nějaký jeskyni. Sám pořádně nevím kde to je jen si pamatuji docela jistě jak vypadala uvnitř.“

,, Tak mi ji popiš, třeba ji taky budu znát“

,, Tak je opravdu velmi rozlehlá a slizká. Pár metrů od vchodu je opravdu hluboká propast“ popsal.

Tonksová zavzpomínala než se ťukla do čela.

,, Jasně, tam jsme vyslýchali opravdu zdařilého ptáčka. Byl to letitý smrtijed a dostaly jsme ho ještě za éry ty-víš-koho. Ale jeho jméno ti říct nesmím, ještě teď je to stále tajný“ zašeptala tajemně.

,, Nyní by ovšem bylo nejlepší jít do postele ať se na to aspoň trochu vyspíme. Co ty na to?“ Zeptala se, jenže když se na něj podívala zjistila že už spí. Hlavu měl opřenou o desku stolu a tiše si pochrupoval. A tak ho odlevitovala do pokoje pro hosty a sama si šla lehnout do své vlastní.

Poslední komentáře
11.11.2016 18:21:12: Nice share. I think http://123essay.org/bid4papers-com-review/ your website should come up much high...