Fantazie nás zavede dál než si myslíme

HP naposledy a do konce

11.kapitola

Počátky strastí ostatních I.



____________________________________

 

________ Knihovna Bradavic

 

,, Zatraceně, já už nemůžu. Už nepřečtu ani ň. Sotva na to vidím" stěžoval si Ron.

,, Tak na, " řekla Hermiona a podala mu lahvičku s lektvarem.

,, Co to je?" Zeptal se podezřívavě a studoval její obsah.

,, Povzbuzovací lektvar," řekla a dál se věnovala pergamenu, který si pročítala.

 Všichni tři se zaobírali rodokmeny už dvě a půl hodiny a stále jejich snažení nevedlo ke konci. Po další hodině si už i Harry řekl o povzbuzovací lektvar, protože u toho začínal usínat. A po další hodině se začaly ozývat žaludky z hladu.

,, A dost!" Praštila s pergamenem Hermiona ,, u toho stálého kručení se nedá pracovat Rone" obořila se na něj, protože právě ten jeho byl nejhlasitější.

,, Já za to nemůžu" bránil se ,, Vždyť u toho sedíme takovou dobu a neříkej mi, že ty hlad nemáš"

,, Ne, nemám" ale právě v tu chvíli se jako naschvál ozvál i její ,, tak dobře mám" rezignovala a stoupla si.

,, Kluci, nechte toho a jdeme do kuchyně" pobídla je a přehodila si přes sebe neviditelný plášť.

,, Konečně dobrej nápad" zamumlal Ron a taky si ho nasadil.

,, Moment" zastavil je Harry a přehraboval se pod pergameny

,, Co zas hledáš?" Zeptala se ho Hermiona

,, Pobertův plánek, nebo snad chcete riskovat, že nás Filch chytí? Už ho mám" vítězoslavně vytáhl rozložený plánek z hromady a zadíval se do něj.

,, Filch je v pátým patře" informoval je a vyšli do sklepení kde se nacházela kuchyň. Polechtal hrušku na obraze, která sloužila jako vstup do kuchyně a dveře se otevřely.

Vstoupily dovnitř a rozhlídly se. Všude bylo ticho a po skřítcích ani stopy.

,, Tak tohle nám ještě scházelo" lamentoval Ron a sedl si na stůl.

,, Dobby?" Zkusil to Harry a jakmile to vyřkl se s tichým ,,puf" objevil jmenovaný skřítek před Harrym

,, Přejete si pane?"

,, Harry" opravil ho.

,, Přejete si Harry?" Opravil se malý skřítek se spoustou pletených čepiček, šálů a ponožek na sobě a poskakoval jako šťastný domácí zvířátko který rád vidí páničky.

,, Povíš mi kde jsou všichni?"

,, Všichni skřítci byly propuštěni Harry"

,, Propuštěni?" Divil se

,, Ano, ale měli jsme možnost tu zůstat, nebo jít pracovat pro různé rodiny, které nám nabídli" oznámil

,, A ty jsi šel kam?"

,, Já zůstal tady, ale byl jsem uklízet ve třetím patře, tak se omlouvám"

,, Nemáš se za co omlouvat, ale chceme tě poprosit o nějaké jídlo"

,, Hned to bude" kvapně odběhl někam do zadu pro věci a pak už svou skřítkovskou rychlostí připravoval pozdní oběd.

,, Pokud najdeme Viteál jak ho zničíme?" Nahodila téma Hermiona, které ji docela trápilo

,, To ještě nevím" přiznal Harry

,, Ale já myslela, že to víš, když jste to s profesorem Brumbálem museli probírat"

,, Jenže o tomhle jsme se tak nějak nestačili bavit" odsekl ji a zahleděl se na Dobbyho.

,, Harry, já jsem to přece nemyslela nijak špatně, jenže tohle je opravdu dost důležitá věc tak mě prostě napadlo, že ti to profesor Brumbál řekl" řekla mu omluvným tónem a jemně se ho dotkla ruky.

,, Já vím Hermi, promiň. Tohle je věc, kterou budeme muset zjistit sami. Třeba v knihovně najdeme nějakou zmíňku"

,, Nenajdeme. Už jsem hledala a nic"

,, Tak budeme muset hledat i jinde"

,, Jako třeba kde?" Otočil se na něj Ron.

,, No, asi ... tak třeba ...nevím" přiznal nakonec

,, Tak to je paráda" 

,, Co Křiklan?" Navrhla Hermiona.

,, Co je s ním?"Zeptal se Ron.

,, Co by s ním asi tak mohlo být? To on řekl Voldemortovi jak se dělají Viteály, tak by mohl vědět i jak se ničí, ne?" Vysvětlila mu s očima na vrch hlavy.

,, No, jo. Si nemůžu pamatovat všechno" bránil se Ron

,, Ale tohle je dost podstatné na to aby sis to nepamatoval" kárala ho

,, To není až tak špatný nápad. Zkusíme se k němu nějak dostat" přijal návrh Harry a rovnou si sedl pořádně za stůl, protože Dobby právě začal nosit různé druhy jídla.

,, Děkujeme Dobby. Teď už tě nebudeme od ničeho zdržovat" přijal s vděčností talíř a začal si nandavat.

,, A pfmyflíf, he ho hajdeme?" Zeptal se Ron s plnou pusou brambor a kuřecího křídla.

,, Fuj Rone. Jez a nemluv" odvrátila od něj Hermiona hlavu a snažila se, aby se jí ten nechutný pohled, který se ji naskytl když otevřel pusu, vytratil z hlavy.

,, Promiň" řekl teď už normálně Ron a zopakoval co chtěl říct

,, Nevím. Teď střílíme tak trochu naslepo tak se nediv, když se nám to nepovede napoprvé" odpověděl a nabral si vidličkou brambory.

     Po několika minutách dojedli a tak se vydali zpět do knihovny. Posadili se jako před tím a začali znovu hledat. Jak bylo vidět Ronovi se do toho chtělo nejmíň a tak se vymluvil, že musí ještě na záchod, ze kterého se dostal až po třičtvrtě hodině.

,, No, bylo toho trochu moc" vymlouval se a nevšímal si Hermionina znechuceného pohledu.

,, Mám to!" Vykřikl najednou Harry a Hermiona s Ronem se k němu ihned přilepili, aby to viděli.

,, To je kousek od Příčné ulice" oznámila jim, když si přečetli adresu.

,, Tím líp pro nás" ušklíbl se Ron a znaveně si znovu sedl.

,, Nesedej si, jdeme domů" oznámila mu rozverně s úsměvem, který měla díky jejich úspěchu a s jedním mávnutím hůlky se všechny svitky znovu urovnaly do polic.

,, Tak jdeme" souhlasil Harry a vzali si na sebe Neviditelné pláště.

     Tiše se ploužili k jednooké čarodějnici, kde řekli heslo a pak se už jednoduše dostali do Prasinek a z nich se přemístili před dům na Grimnauldovo náměstí. Doma se ani neohlédli a zamířili si to rovnou do svých ložnic, kde na ně čekala měkká postel a tvrdý spánek.

 

________________________________________

 

_____Godrikův důl

 

,, Díky, že jste mě doprovodil. Dáte si ještě šálek čaje než půjdete domů?" Zeptala se tiše Marta svého průvodce.

,, Rád " přiznal Remus a pod pláštěm se příjemně usmál. Ta žena se mu líbila čím dál tím víc. Sice ji moc dlouho neznal i když ještě než zemřela Lilly mu vyprávěla o Martě jako její skvělé kamarádce z vyššího ročníku na učení a tak ji i on začal brát jako svou dobrou přítelkyni.

  Marta přešla přes práh domu kde žila už tolik let a když za ní do obývacího pokoje přišel i Remus se znovu aktivovala ochranná kouzla. Tudíž si oba svlékli pláště a Marta pokynula Remusovi, aby se zatím posadil.

 Marta přičarovala šálky a konvici s čajem. Nalila jak sobě tak i Remusovi a začali si nezávazně povídat. Řekli si spoustu věcí než se Remus pozdě večer zvedl z křesla a odešel na Grimnauldovo náměstí, kde bydlel, protože někde být musel a svůj starý byt používat nemohl kvůli nebezpečí, jakému by se vystavil. Přece jenom dům Harryho byl zabezpečen mnoha kouzly. 

     Marta za oknem sledovala jak se Remus přemístil a s tichým povzdechnutím se otočila do obýváku, kde sklidila a odešla k Lilly. Nějakou dobu ještě pochodovala po místnosti a přemýšlela nad věcmi to jí řekl Albus Brumbál než se unaveně převlékla a ulehla do postele

_________________________________________­­­­

 

______Grimnauldovo náměstí

 

,, Vstávat kluci" budila je Hermiona o půl páté.

Harry s Ronem se jen převalili na druhý bok a pochrupovali dál.

,, Halóó, vstávat. Jestli tam chcete jít musíme vyrazit dřív, než by nás mohl někdo vidět" začala vykládat a přitom začla střídavě šťouchat do Harryho a Rona.

,, Ty ses zbláznila Hermiono" nadhodil ospale Ron a zachumlal se ještě víc do peřin.

,, Já vám říkám po dobrým, vstávejte nebo tam půjdeme až zítra, protože během dne by to mohlo být nebezpečné. Tedy pokud se nechcete setkat třeba se smrtijedy" začla znovu a mírně zvyšovala hlas.

,, A já ti povídám, že ne ani před pár hodinami jsme si šli lehnout“odporoval tentokrát Harry.

,, Fajn, jak chcete" S tím vytáhla hůlku a nechala zmizet peřiny.

To bylo moc i na kluky. Nejprve se zděšeně podívaly na svá skoro nahá těla, které chránily jen trenky a potom na usměvavou a červenající se Hermionu.

,, To jsi přehnala“vyletěl rudý Ron a natáhl se pro hůlku, kterou měl na nočním stolku. Jenže jeho vrchní část těla přepadla přes postel a zbývající část zůstala na posteli. Tedy hlavně jeho zadek se vyjímal v oranžových trenkách.

Hermiona ani Harry nevydržely a začaly se smát jako pominutí.

,, Ha....já...hahaha..." chtěl něco říct Harry, ale víc ze sebe přes záchvat smíchu nedostal.

Ron sebral hůlku a nejprve zamířil na Harryho, kterého naprosto zklidnil proud studené vody. Následně hůlku nasměroval na Hermionu a ta schytala to samé.

,, Tak a máte to" řekl hrdě se vztyčenou hlavou Ron a odpochodoval do koupelny.

 ,,Jo...hahaha...to máme...." začla se znovu smát promočená Hermiona a Harry se k ní přidal.

 Za třicet minut už všichni tři stáli dole pod schody a připravovali se k odchodu.

,, Co to tu tak brzo proboha vyvádíte?" Zeptal se rozespalý Remus nahoře na schodech.

,, Máme práci, tak jestli dovolíš" odbyl ho Harry a už se natahoval ke klice.

,, Tak moment" zvýšil hlas Remus a kouzlem dveře uzamknul.

,, Harry, vím že mi není nic do toho co děláš, ale mohl bys mi alespoň něco naznačit?“ Řekl a s nadějí čekal, že mu snad i odpoví.

,, Nemůžu. Už tenkrát když Brumbál zemřel jsem řekl, že to nemohu nikomu říct. Kromě nich" ukázal na svoje dva přátele a pokračoval ,,Oni se to mohli dozvědět, protože Brumbál sám to povolil. Je moc nebezpečné, kdyby ses dozvěděl něco o tom co mi tři děláme a hlavně by to mohlo zmařit poslední možnost zničit Vodemorta" zakroutil hlavou a smutně se podíval na Remuse ,, prosím, pochop"

,, Chápu" řekl s lítostí v hlase a dodal ,, ale kdybys cokoliv potřeboval, obrátíš se na mě, že ano. Radši podstoupím to riziko než by se ti něco stalo"

,, neobrátím, pokud by tě to mělo ohrozit. Stačí, že jsou ohroženi oni" odmítl a vytáhl hůlku. Odemkl dveře a vešel do nich, ale ještě se obrátil na Remuse ,, neboj. My se vrátíme......pro tentokrát" dodal ještě tiše pro sebe a zavřel za sebou a kamarády dveře.

  Nenápadně prošli až za náměstí, kde zašli pod vysoký košatý strom a přemístili se kousek od Příčné ulice.

,,Jak daleko je to odsud?" Zeptal se Ron do ticha a nervózně přešlápl z nohy na nohu.

,, Je to ulice vedle Děravého kotle. Dům číslo 105" oznámila jim a směřovala si to přímo kolem hostince dál do tiché tmavé uličky, hned vedle. Zastavila se až na konci ulice a zadívala se někam kde by měl dům stát.

,, Není tu" řekl tiše Harry a prohledával místo, kde dům měl původně stát.

,, Hloupost. Je tu, jen je chráněn nějakým zastíracím kouzlem, při nejhorším Fidelovým zaklínadlem," řekla jim a vytáhla hůlku. Použila všechna kouzla na jejich odhalení, než se vítězoslavně nepostavila teď už před velký bílý dům s dvěma patry.

,, Jsi ohromná Hermiono“pochválil Harry a pomalu přešel až ke dveřím.

Zkusil na ně ,,alohomora", ale nic se nestalo, proto se otočil zpět na Hermionu.

,, To snad není možný" hudroval Ron a přešel taky ke dveřím.

Hermiona namířila na kliku a chvilku si mumlala různá zaklínadla, ale dveře stále zůstali zavřené.

,, Skvělé, opravdu skvělé" pokračoval Ron a přitom do dveří kopl.

,, Nedělej takový rámus, mohl bys na nás někoho upozornit" zašeptala tiše Hermiona.

,, Chmm..., ale jestli se neotevřou tak přísahám, že je rozmlátím" pozvedl ruku ke klice a posunul ji směrem dolů Dveře se tiše v tu chvíli tiše pootevřeli.

,, Harry?" Řekla Hermiona s očima dokořán a chytila ho za rameno.

,, Hm?" Zeptal se Harry, který byl k domu otočený zády a hlídal ulici.

,, Podívej se" a přitom ho za rameno otočila směrem k otevřeným dveřím.

Harry se nezmohl na nic jiného, než že došel s pusou dokořán k Ronovi a poplácal ho po zádech.

Harry rozsvítil hůlku a posvítil si do tmavé chodby, kterou ozařovala jen jemně lampa z ulice.

Viděl jen holé zdi a dřevěnou podlahu, kterou pokrývala silná vrstva prachu.

,, Tady nikdo nebydlel věky" zkonstatovala Hermiona a důsledně si to tam prohlédla.

,, To máš pravdu" přidal Ron a šlápl na další dřevěné prkno, které nebezpečně zavrzalo.

,, Jdeme a dávejte pozor kam šlapete. Vypadá to, že to tu je dost ztrouchnivělý" nabádal Harry a přitom jemně našlapoval na podlahu, dokud nedošel k prvním dveřím  vpravo.S vrzáním je otevřel a nakoukl dovnitř ,, tady je kuchyň" oznámil a pokračovaly dál na levou stranu, kde byly ty samé dveře. Tam byl špajz a tak pokračovaly dál a pokaždé narazily na místnost, kde vše bylo zařízeno k provozu prvotřídní kuchyně. Došli až na konec chodby, kde se tyčilo schodiště do prvního patra. Jako první šel Harry a jemně našlapoval na dřevěné schody, za ním Hermiona a nakonec Ron. Vyšli až nahoru, kde se rozhlédli a začaly prozkoumávat místnosti. Vpravo byla ložnice, vedle ní velmi luxusně zařízená koupelna i když zub času si vyžádal i na její vznešenosti svojí daň. Přímo naproti schodišti byla jen zeď s obrovským obrazem paní domu a vedle ní další dva pokoje. Jeden byl určen nejspíš pro hosty a poslední byl konečně obývací pokoj, kde se udál rozhovor s Hepzibou a mladým Tomem. Křesla byla rozestavěna přesně tak jak si Harry pamatoval z Myslánky.

,, Tady seděla ona" ukázal na křeslo před oknem ,, a tady seděl on" ukázal tentokrát na druhý křeslo nedaleko toho druhého.

,, Jenže, kde by měla být ta skrýš, kde ukrývala ten šálek?" Zeptala se trochu netrpělivě Hermiona.

,, To sem neviděl, ale ta skřítka musela jít jen kousek odtud" přiznal Harry a opřel se o zaprášené křeslo.

,, Takže nejspíš první patro. Fajn, rozdělíme se a každý bude hledat v jedné místnosti" Hermiona si zabrala ložnici, Ron koupelnu a Harry obývací pokoj.

Všichni tři hledaly už několik dlouhých minut a stále nemohly nic najít. Když si byli jistí, že prohledali naprosto všechno se sešli na chodbě právě před obrazem majitelky domu.

,, Nic"

,,Nic"

,,Nic"

Řekli každý po sobě a Harry jen nešťastně zakroutil hlavou.

,, Musíme to najít. Máme na to posledních 30 minut, protože potom se začne rozednívat" oznámila jim a šla znovu hledat, tentokrát do ložnice pro hosty, Ron šel hledat do obývacího pokoje a Harry do kuchyně.

     Už uběhlo dalších 20 minut, když se opět sešli na schodišti, kde každý jen zakroutil hlavou. Proto Hermiona zahladila stopy po tom, že tam byli a vydali se zpět domů, kde Ron znovu zalehl do postele, Hermiona si šla něco číst do knihovny a Harry si to zamířil rovnou do kuchyně pro něco k snědku.

 

Žádné komentáře