Fantazie nás zavede dál než si myslíme

HP naposledy a do konce

10. kapitola

Návštěva Bradavic

_______________________________________

 

________Chroptící chýše

 

,, Můžeme vyrazit?" Zeptal se Remus když spatřil Martu ve dveřích.

,, Jo" přikývla a nasadili si Neviditelné pláště.

,, Kudy půjdeme?" Zeptala se ještě

,, Tajnou chodbou, která nás zavede odsud k vrbě Mlátičce a potom chodbou, která vede ze strany hradu. Moc jsem jí nepoužíval, protože východ má kousek od Zmijozelské koleje, ale teď když tam nikdo není tak to nebude problém" vysvětlil a vedl ji do hradu.

,, Fuj to je ale schodů" postěžovala si Marta, když šli chodbou co vedla ze strany severní věže. Když do ní vešli, se cesta stáčela stále dolů a až po pětistech  metrech narazili na schody vedoucí zpět nahoru.

,, Jsme už v půlce tak to už zvládnete" povzbuzoval ji.

,, Jestli ještě někdy budu nucena jít tudy tak si sebou určitě vezmu koště a vyletím to," rezignovaně se znovu postavila na nohy a kráčela za Remusem.

,, Taky mě to mohlo napadnout," poznamenal omluvným tónem.

,, Pozdě" zafuněla.

Ještě pár metrů a uviděly zeď, která uzavírala chodbu. Remus k ní přešel, hůlkou na ní poklepal a zamumlal heslo.

,, Co to bylo za heslo?" Šeptla když vešli do chodby.

,, Čistá krev" šeptl v odpověď Remus a potichu šli k ředitelně. Cestou si dávali velký pozor, aby je nikdo neslyšel i když to bylo vcelku lehké, když tu " skoro " nikdo nebyl.

,, Tak a teď jste na řadě Vy," ustoupil stranou od Chrliče a čekal co udělá.

Marta si sundala plášť z hlavy a vysunula ruku. Tou se dotkla na místo, kde by chrlič měl asi srdce a šeptla ,, láska, přátelství a dobrá vůle mi vždy k tobě dopomůže."

Chrlič uskočil a začal se točit směrem nahoru. Marta s Remusem na něj stoupli a nechali se vyvézt až nahoru. Nahoře se jim otevřely dveře aniž by na ně sáhli a oni vstoupili do bývalé Brumbálovy ředitelny.

Marta stála jako opařená, když tu byla naposledy bylo ji sotva patnáct. Stále dokola si prohlížela to pozoruhodné místo plné kouzelných věciček a udělátek.

,, Je to tu stejný jako když jsem tu byl naposled" řekl trošku dojatě Remus.

,, Já tu byla naposledy před mnoha lety a opravdu tu za tu dobu přibylo mnoho věcí" usmála se a zahleděla se nahoru k obrazům. Jak bylo vidět, všichni bývalý  ředitelové a ředitelky si je se zájmem prohlížely, ale jen Albus Brumbál se na ně už z dálky usmíval.

,, Albusi" šeptla a do očí se jí draly slzy.

,, Marto, neplač. Jak už jsem řekl, smrt je jen další dobrodružství a navíc, já se mám opravdu báječně i když nemohu být s Vámi" utěšoval ji.

,, Ale tohle mi budeš muset vysvětlit" řekl hlubokým hlasem a podíval se na Remuse.

,, Dobrý den profesore" pozdravil vlkodlak

,, Dobrý Remusi, můžete mi vysvětlit co vy dva tady děláte?" Zeptal se a jeho zvědavá povaha mu nedala a ještě se zeptal ,, můžeš mi Marto říct co se stalo, že jsi odešla ze svého úkrytu?"

,, Tak za prvé Albusi, musím s tebou mluvit v naléhavé záležitosti a nikdo jiný by mě sem nepozorovaně nedostal a za druhé potřebovala jsem Remuse kvůli jednomu lektvaru. A abys věděl, Remus neví vůbec nic, ví jen to kdo jsem a, že jsem se celou tu dobu schovávala" vychrlila ze sebe a stále se koukala Albusovi do očí.

,, Je snad něco s.." začal se strachovat Albus.

,, Ne tak docela " řekla a otočila se na Remuse ,, Remusi, mohl by jste prosim Vás nás tu nechat o samotě??"

,, Jistě, budu pod chrličem" otočil se na podpadku a s rozloučením odešel.

,, Tak co se děje?" ptal se netrpělivě.

,, Lilly se na chvíli vzbudila a mluvila se mnou"

,, Opradu? A co ti říkala?"

,, No, po tvé smrti jsem se tak trochu zhroutila a chtěla jsem hru na schovávanou skončit, " sklopila oči k zemi a pokračovala ,, jenže pak se najednou vzbudila a říkala jako že nesmím, že to nesmím vzdát a potom mluvila o Harrym a o viteálech. Řekla, že já jsem hned druhý člověk po tobě co o tom ví nejvíc a že on je ještě příliš mladý na to, aby pochopil všechny souvislosti co ses mu snažil ukázat"

,, A víš už jak mu můžeš pomoci?" Zeptal se i když otázku na odpověď už znal.

,, Vím, ale potřebuju ještě jednu ingredienci" znovu se na něj podívala s prosbou v očích.

,, Pero fénixe, pokud se nepletu" řekl na jisto.

,, Přesně, jenže já nevím kde ho sehnat a znala jsem jen jediného fénixe a to toho tvého"

,, Fawkes po mé smrti odlétl tam kde se narodil a nevím, jestli se bude chtít vrátit, protože co mi říkal tak tam chtěl založit rodinu" řekl a veselé jiskřičky v jeho očích si začaly hrát.

,, Tak to jsem v koncích"

,, Nejsi, protože já tu mám jedno na památku," řekl a ukázal ji na prosklenou skříňku. Tam našla vyřezávanou dřevěnou skříňku, tu otevřela a vzala ohnivé pírko do ruky.

,, Kdyby to nebylo tak důležité v žitově bych tě nepřipravila o jedinou památku na tvého ohnivého přítele," namítla

,, Z toho si nic nedělej. Mě je to hmotně na nic, stačí mi vzpomínka na něj a hlavně, že to pomůže dobré věci" 

,, Nevíš jak daleko s těma Viteálama asi jsou?" Zeptala se ještě

,, Hledají, náhodou jsou teď taky na hradě"

,, Teď? Ale jak se sem dostali?"

,, Tajnou chodbou, jak jinak. Zapomínáš čí je to syn a hlavně zdědil po otci Pobertův plánek jestli si na něj ještě pamatuješ. Dostal ho od Freda a George, nebýt jich tak by ho Harry asi nikdy neviděl"

,, To víš, že si na něj pamatuju, ale to by potom mohl být problém " nervózně se otočila směrem ke dveřím a zase zpět na Brumbála.

,, Co když nás zpozorují?"

,, Nemyslím si, teď mají práce nad hlavu a plánek někde pod kopou svitků" šibalsky se usmál a řekl ,, jsem rád, že tě zase vidím i když jen takhle. Pověz, můžu ti ještě s něčím poradit?"

,, Můžeš" nasměrovala křeslo co bylo u stolu naproti Brumbálově portrétu a posadila se ,, řekl jsi mi toho spoustu o Viteálech a Voldemortovi, ale ne všechno. Já vím, že nemůžu jít rovnou za Harrym a vyklopit mu kde jsou, ale jako posel v jeho snech mu můžu aspoň částečně radit, máš alespoň nějakou představu kde získat další Viteály?"

,,Hm, mo toho sám nevím, ale... , snad jen..." pohodlně se opřel ve svém obrazovém křesle a pokračoval ,, když Voldemort hledal další věc co by patřila některému ze zakladatelů tak se mu do rukou dostala mapka podle které by měl najít ztracený hrad Godrika Nebelvíra. Je možné, že ten hrad vypátral a tam by se mohl ukrývat další Viteál."

,, Ale kde je nevíš" namítla

,, Vím. Chtěl jsem tam jít hned potom co jsem vypátral náš poslední Viteál, ale jak vidíš už jsem to nestihl, horší na tom je, že ti opravdu nedokáži říct kde je"

,, Proč?" Namítla jen.

,, Myslíš proč ti to nemohu říct, nebo proč jsem zemřel?" pohrál si najednou se slovíčky a propletl si prsty.

 Marta se na něj překvapeně podívala a natočila hlavu na stranu ,, Albusi, není zrovna vhodná doba na slovíčkaření," zaškaredila se Marta

,, No tak co chceš tedy vědět?" Pokračoval

,, Co třeba obojí?"

,, To nejde, na první otázku odpověď znáš a na druhou..." pokýval hlavou a dál ji sledoval svýma modrýma očima.

,, Moment, jakto že znám otázku na první odpověď?"

,, Prostě ji znáš, stačí zalovit v paměti, ale teď k mé otázce. Chceš vědět odpověď na první otázku, kterou si sama můžeš zjistit, nebo na druhou kterou taky můžeš zjistit, ale jen s velkým štěstím a jejím strýčkem náhodou?"

,, Dobrá, pokud mám na první otázku znát odpověď pak chci vědět odpověď na tu druhou" rezignovala

,, Tak dobře, odpovím ti. Zemřel jsem, protože to bylo domluvené. Ne, nekoukej na mě takhle. Vyžadovala si to okolnost, která byla důsledkem mé smrti. Věřil jsem a věřím, že ty se o Lilly skvěle postaráš a věřím, že v této chvíli si schopná pomoci i víc než bych byl schopen já kdybych byl na živu"

,, Ale to není možné Albusi, tys byl pro Harryho vzor, to ty jsi mu vždycky pomohl a věřil mu. To ty jsi byl ten kdo mu řekl jak zničit Voldemorta, ne já"

,, Opravdu? A věříš, že bych byl schopen mu vůbec někdy říct o věštbě kdyby nebylo tebe? Snažil bych se to utajit tak dlouho dokud by to šlo. Za Viteálama bych se honil jen já a Harry by o tom neměl ani tušení kdyby nebylo tebe. Ty jsi mě přesvědčila ať mu to povím" přísně se na ní podíval, ale hned se na jeho obličeji znovu objevil úsměv ,, to ty jsi schopná dovést toho chlapce až ke konci. Věděl jsem to vždycky. A tehdy na té věži bych zemřel tak jako tak. Vypil jsem v té jeskyni jed, proti kterému není protijedu a Severus mi jen pomohl"

,, Cože ti Severus??!!" vykřikla ,, to nemyslíš vážně Albusi, ten smrtijed tě sprostě podvedl a zabil !"

,, Musel" řekl prostě a zadíval se jinam než na Martu.

,, Jak to myslíš, musel?"

,, Prostě to musel udělat, nařídil jsem mu to"

 Marta se zhroutila ještě hlouběji do křesla ,, to si neudělal, řekni že tohle jsi neudělal " zeptala se se slzami v očích

,, Marto!" Vydechl tiše, přesto zoufale její jméno

,, já musel. Nikdy by se ten hoch nesmířil s tím, že musí zabít kdybych byl na živu. Stále by doufal, že to udělám já a ne on. Nedokázal bych žít v domnění, že mě Harry nenávidí kvůli tomu, aby ostatní mohli žít v klidu a míru a on se musel stát vrahem a já jen přihlížel"

,, Co když se stejně rozhodne, že se nestane vrahem?!" Promluvila pevným hlasem a podívala se mu tvrdě do očí. ,, Pak byla tvoje smrt zbytečná"

,, Proboha Marto, už jsem ti řekl, že bych zemřel tak jako tak. V té jeskyni jsem vypil jeden z nejvzácnějších jedů proti kterému není protijed a umíral bych v bolestech! To bys chtěla?"

,, Samozřejmě, že ne. Jenže mě to přijde hrozně absurdní. Proč by to Snape dělal. Vždyť on se mohl té konfrontaci vyhnout" kroutila hlavou.

,, Nemohl, dal ještě jeden slib. A to matce Draca Malfoye, že pokud selže on tak to Severus za něj udělá a pomůže mu, aby přežil"

,, Nemůžu uvěřit tomu co jsi mi tu řekl," postavila se zpět na nohy.

,,Pokračuj v tom co jsi začala , udělej ten lektvar a pomoz Harrymu, ale nesmíš do toho moc zasahovat. Je to jeho úděl a ať je jakkoliv těžký musí ho dokončit sám. Cesta, kterou teď povede bude těžká, ale pro jeho přípravu na poslední souboj velmi důležitá. Nezapomeň, že Severus je nevinný z mé smrti a neodsuzuj ho za to. Moc tě prosím, je pro nás velmi důležitý. V tuto chvíli informace nikomu nedodává, protože neví komu věřit, ale když se s ním spojíš a řekneš mu o našem rozhovoru může ti pomoct"

,, A to jak?" Odfrkne

,, Marto!" Okřikl ji ,, On může najít mapu k hradu"

Marta se překvapeně zahleděla na Albuse .

,, Jak jsem řekl, je opravdu moc důležitý a i když to ty vidíš z té druhé strany tak vůči mě projevil tu největší loajalitu než jakou jsem kdy očekával.Jedna z nejdůležitějčích věcí aby jste se pohnuli z místa je v tuto chvíli najít  hrad,.problémem zůstává to že toto místo je pod čarovnou mocí a hlavně pod velmi silným zaklínadlem tajemství."

,, Budu věřit tvému úsudku jako vždycky,"odfrkla si.

,, Jako vždycky?" Pozvedl obočí a pousmál se

,, Tak dobrá ne jako vždycky, ale pokusím se kontaktovat Snapea ale i tak si ho budu hlídat!"

,, To jistě jen prospěje" znovu se pousmál.

,, Ježíš, chudák Remus takovou dobu jsem ho tam nechala stát" zhrozila se když se koukla na hodinky.

,, Tak ho pozvy ještě nahoru, chci s ním ještě mluvit"

Marta přešla ke dveřím a otevřela, tam našla Remuse na nejspodnějším schodu jak sedí a čeká.

,, Pojďte prosím nahoru " pozvala ho

,, Hned jsem tam" houkl nad schody a vyběhl je, vešel do místnosti a postavil se vedle Marty před obraz.

,, Koukám, že máš nějakou dobrou náladu a vypadáš opravdu dobře, když si pomyslím, že včera byl úplněk. Zřejmě mi něco uniká," podivil se

,, To vděčím tady Martě, udělala mi Vlkodlačí lektvar po kterým se cítím jako bych snad ani žádnou proměnou neprošel"

,, Opravdu? Tak to jsem velmi rád, už jenom kvůli tobě Remusi," poznamenal a zahleděl se na Martu

,, Teď mi, ale pověz jak jsi dopadl ty se svým úkolem."

,, Pane profesore, udělal jsem co jsem mohl, ale víc toho už nezmůžu. Všichni už jsou rozhodnutí, buďto jsou na naší straně, nebo na straně Fenrira Šedohřbeta a Voldemorta. Už se víc dělat nedá"

,, S tím si už starosti nedělej. Jsem rád, žes  to alespoň přežil" mile se na něj podíval a dodal ,, ale už by jste měli jít. Nebylo by dobré, kdyby vás tu zahlídly ti tři"

,, Máš pravdu. My už půjdeme" Vzala ze židle neviditelný plášť a dala si ho zatím kolem ramen ,, díky Albusi, ....za všechno" smutně se na něj usmála a odešla z místnosti.

,, Remusi dávej mi na ní pozor. Je to opravdu obdivuhodná žena " poznamenal

,, Taky jsem si za tu chvilku stačil všimnout," odpověděl a zahalil se do neviditelného pláště.

,, Děkuji" špitla Marta a odešla za Remusem.

,, Jdem?" Šeptl, když stáli pod schody. Kroky, které uslyšel mu bylo znamením, že ano.

 Došli ke Zmijozelskému vstupu na kolej a odbočili do leva, tam řekl heslo a odešli z hradu.

 

 

Poslední komentáře
06.12.2007 15:58:22: Ty jo, popravdě řečeno jsem byla dost překvapená, když jsem tady uviděla ty kapitoly..už jsem ani ne...